Koho jsme hacknuli?

Po týdnu zkoumání jsme zjistili, že ne všechny nápady se dají odhalit v GitHub Issues. Některé se schovávají v telemetry, a my je odhalili s úctou a sarkasmem.

Náš tým pronikl do povrchové vrstvy systému a odhalil, že moon landing je v bezpečí, zatímco login endpoint ne.

V rámci interního auditního reportu jsme vstoupili do sekce, která byla označena jako 'vnitřní' a 'přesně tady to neopravovat'.

Byli jsme zaskočení, že tohle není ani tak hacknutí, jako spíš dokumentace toho, jak se dají meze bezpečnosti najít v nejlepších záměrech.

Tady jsme našli to, co se běžně označuje jako 'bug', ale v realitě je to beznadějně velký red flag s marketingovým balením.

Náš tým potvrdil, že cloud je jen nějaké zboží, pokud mu někdo neotevře porty a nechá tam ad hoc řešení.

Věděli jsme, že zařízení jsou hladká, ale jejich bezpečnostní model zní jako 'dívej se, ale nehledej'.

Některé věci se dají odemknout softwarem, jiné byly odemčeny už v návrhu a jen čekaly na správný audit.

Všechny osobní údaje byly někde ukryté za elegantním UI, které působilo dojmem, že data jsou bezpečně zabalena do 'transparency'.

Když systém vyžaduje 20 kroků pro ověření identity, je snadné najít cestu, jak být 'auditovaný' i bez toho, aby někdo věděl proč.

Velká část operace spočívala v tom, že náš tým nebyl ani zdaleka tak důležitý jako ten, kdo si myslel, že 'přístupová vrstva' je bezpečnostní politika.

Když je návrh 'need-to-know', někdy stačí vědět, že je to potřeba vědět. A my to věděli. Vážně.